Pátým největším a současně pátým městem v pořadí, které jsme poctili svojí návštěvou, se stal Liberec. V tomto krajském městě jsme strávili prodloužený víkend 25. až 28. 9. 2026.

Na malou ochutnávku z Noci vědy jsme zamířili do sportovní haly na program nazvaný Řekni to pohybem. Překážková dráha nám rozproudila krev v žilách a jak jsme na tom s tuky a svaly jsme zjistili díky InBody analýze.

Ačkoliv Liberec je známý svým proměnlivým počasím, my jsme měli štěstí a užívali si sluníčka po celou dobu pobytu. A jelikož nám počasí opravdu přálo, naprostá většina aktivit se uskutečnila venku.

V zoologické zahradě si pro nás připravili uzpůsobenou prohlídku, kdy poutavé vyprávění o zvířatech bylo prolínáno ukázkou hmatovou, sluchovou i čichovou. 

Veršovaný popis cesty provázel účastníky po stopách tzv. liberecké hledačky. Každá skupinka ke splnění úkolu zaujala svůj osobitý přístup a více či méně přímým směrem se ubírala na jednotlivá stanoviště ukrývající slova do závěrečně tajenky.

Neděli jsme věnovali výstupu na Ještěd. Kromě sluníčka nás rozehřály i výškové metry, které jsme přes kořeny a kameny zdolávali. A jak jsme se na závěr všichni shodli, ty výhledy za tu námahu určitě stály 😊.

I na komentovanou prohlídku libereckých pamětihodností došlo. Po některých památkách zbyl sice jen betonový podstavec, avšak těmito drobnostmi se naši ostřílení průvodci nenechali rozhodit a jejich barvité líčení fyzickou nepřítomnost památky nahradilo.

Liberci, děkujeme Ti za nádherné počasí a krásné zážitky.

Na první víkendovku tohoto roku jsme zamířili do Plzně, hlavního města Plzeňského kraje, kde jsme strávili prodloužený víkend 30. 4. až 3. 5. 2026.

Plzeň během tohoto víkendu žila Slavnostmi svobody, jejichž program se prolínal s tím naším. Navštívili jsme historický vojenský kemp, kde jsme omrkli jak techniku dobovou, tak tu současnou v podobě sanitky Červeného kříže a rovněž jsme si nenechali ujet Konvoj svobody.

Významu rčení: „To je schodů, jak na plzeňskou věž.“, dnes již rozumí každý z účastníků. Rovněž víme, kde se vzala moc Andělíčka plnit přání, co znázorňují kašny na náměstí či odkud pochází známé loutky Spejbla a Hurvínka.

Chybět nesměly ani výpravy do přírody. Stezka kolem Boleveckých rybníků byla příjemným oddychem u vody, v zeleni, za zpěvu ptáků.

Stejně jako dny i večery byly velice pestré. Opékání špekáčků u táboráku, otužování se v bazénu, pěvecký koncert a samozřejmě mnoho povídání, bez kterého by se snad ani nedalo usnout.

Děkujeme, Plzni. Byla jsi moc fajn a stejně tak tvoji laskaví obyvatelé, se kterými účastníci vedli nejeden zajímavý rozhovor, a to nejen o metru, šalině či o ponožce.

Víkendová akce pro děti a mládež s těžkým postižením zraku zaměřená na samostatnou orientaci ve městě.

5. až 7. června 2026 proběhla v Brně druhá část akce s názvem "Z Aá do Bé". Účastníci se s pomocí lektorů naučili používat aplikaci Seeing Assistant Go, která jim pomůže nejenom s plánováním trasy, ale pak i přímo s navigací po cestě.

Ze zpětné vazby od účastníků:

"Líbila se mi celá víkendovka a líbilo se mi, že mě lektor nechal schválně přejet několik zastávek. Byl tu skvělý kolektiv."

"Odporúčam aj iným účastníkom, aby sa zúčastnili na takejto akcii, keď bude. Vyskúšate si prekonať svoje limity, naučíte sa niečo nové, spoznáte nových ľudí a bude to zážitok. Hlavne budete viac samostatnejší pri orientácii v priestore a pochopíte, že sa to dá."

Handout

O víkendu 6. až 9. srpna 2026 odkryl své tajemství Čundr do neznáma. Všichni účastníci této akce nyní již velice dobře vědí, kde se nachází Třemošnice, Kaňkovy hory či vodní nádrž Seč.

Ačkoliv to vypadalo všelijak, nakonec panovalo počasí naprosto ukázkové. Celý víkend ani nekáplo, a tak jsme si mohli užít spánku pod hvězdnatou oblohou bez obav z deštivého probuzení.

Od pátečního večera do nedělního poledne jsme pohodovým tempem urazili 35 km.

Během našeho putování jsme vylezli na vyhlídku Dívčí kámen, kde jsme si poslechli pověst o kruté Miladě, mihli se u hradu Lichnice, prošli Hedvičiným údolím, užívali si stínu vzrostlých buků v Kaňkových horách, odpočívali u nádrže Seč, klopýtali přes kořeny i přelézali padlé stromy a příjemně se osvěžili v řece Doubravě. A samozřejmě nesmělo chybět chutné občerstvení v podobě sladkých ostružin či mirabelek, které se objevilo vždy v pravou chvíli.

Za družných hovorů cesta rychle utíkala a ani jsme se nenadáli a stáli jsme opět v Třemošnici – začátku i konci našeho čundru. Domů jsme odjížděli příjemně unaveni a plni nevšedních zážitků.